Go to ...
RSS Feed

Polská vláda má visi – Nový úděl


Zde v Polsku si státní moc radí s nastalou situací všelijak. Podobnějako i jiné vlády, i ta zdejší, mileráda zakazuje, omezuje – ale jim to, na rozdíl např. od té české – dává nějaké výsledky. Čísla nejsou tak hrozivá (jsou zhruba na téže úrovni jako ta česká, ale Poláků je takřka čtyřikrát více), nemocnice prozatím stíhají, život je omezený jen částečně. Např. po celou dobu vlastně bez větších omezení (až na tvrdá omezení vloni na jaře) funguje maloobchod, nyní jsou otevřené dokonce výstavní galerie či musea, obchodní centra stejně tak. Od března jsou omezení provozu aplikována spíše regionálně, po krajích (plošně jsou zavřené školy, vyjma školek a prvních tříd ZŠ). Poměrně dobře funguje systém kompensací, různé podniky či podnikatelé dostávají od státu smysluplné částky, podpora šla i pro umělce. Stát zvládl i organisační stránku očkování, které navzdory omezeným dodávkám probíhá vcelku svižně.


V podstatě lze říci, že polský stát postupuje podobně, jako třeba ten český, ale nějak srozumitelněji, čitelněji a méně chaoticky. Není to žádný zázrak, ale tragédie také ne.


Jednou věcí se však kolem 20. března odliší, a to značně. Má visi, visi restartu, nastartování mohutného hospodářského rozvoje, jakmile to vše s tou čínskou lapálií skončí. Zatím jen neoficiálně do veřejného prostoru prosakují informace, co se v programu, který se má jmenovat Nový řád (Nový úděl) objeví. Mluvčí vlády ujišťuje, že půjde o silný prorůstový impuls, který má zajistit rychlý skok. Skutečnost, že program má být ohlášen již 20. března naznačuje, že dokument je takřka hotov. Neoficiálně se např. mluví o tom, že se v něm ocitne nová daňová úprava spočívající v tom, že roční příjem do výše 30 000 zlotých (kolem 170 000 Kč) nebude podléhat zdanění.


To je jen jeden z prvků, který se tam má údajně objevit. I když není známo, co přesně programový dokument polské vlády má obsahovat, již jedna věc je jistá. Jde totiž o něco, co je nyní opravdu potřebné – restart, jistota, že státní si je vědoma toho, že je nutné dát lidem naději, vytýčit cíle a říci, kterak toho chce dosáhnout. Prostě mít plán, visi a jít do toho. V době, kdy se na nás valí zpravidla jen špatné zprávy chce polská vláda přijít s dobrou, positivně laděnou informací.

Polský rozpočet, stejně jako ten český, se v důsledku situace propadl do velkých záporných čísel, celkový výkon hospodářství klesl ( minus 2,8 proc. po předloňském růstu o 4,5 – dle statistického úřadu GUS), i když méně, než u nás. Ve společnosti panují pesimistické nálady, lidé jsou naštvaní – to vše je stejně jako všude jinde. Polsko nás sice předstihlo v ukazateli nejmenší nezaměstnanosti v rámci EU, ale lze předpokládat, že i tento údaj nemá zcela objektivní vypovídající hodnotu. Dosud jsou např. zavřené restaurace (hotely již nikoliv) či některé jiné provozy, což znamená ohrožení mnoha pracovních míst.
Situace je tedy celkově špatná anebo ne příliš dobrá. Je to prostě krise. Ale zdejší vládní činitelé těsně před začátkem jara, čili roční doby jaksi z definice optimistické, chtějí svému lidu oznámit, jak se z toho chtějí dostat, co zamýšlí udělat pro to, aby ozdravení přišlo co nejrychleji.


Jistě lze namítat, že ten či onen bod programu bude mít své vady, že v tom bude patrně hodně posílena role státu jak takového (asi to bude podobné s českou versí záměru „proinvestovat se z krise”). Již název toho projektu „Nový úděl”(Nový řád) naznačuje, odkud asi autoři záměru čerpali svou inspiraci. To může vzbuzovat pochybnosti, ale v dané situaci je mnohem důležitější to, že zdejší vláda přichází s jakýmkoliv positivním programem, že má vůbec nějaký nápad, kterak se z té šlamastyky dostat ven.

Bombastický název programu může vzbuzovat škodolibé úsměšky, ale důležitější bude jeho obsah. A navíc tím patrně vláda docílí ještě jednoho efektu, na nějaký čas se nebude mluvit o ničem jiném – ať kriticky či pochvalně. To je jedno. Jde o to, že prostě věc patrně (pokud nebude zcela vyšinutá mimo realitu) zaujme a ovládne na nějaký čas obecnou diskusi, veřejný prostor a už tím splní částečně svou roli. Poláci se upnou k vidině restartu, budou o něm diskutovat, probírat ho z různých úhlů pohledu. Soustředí se na nějakou dobu na hledání východisek, a o to vládě jde.

To je správná politika, jakkoliv – jak říkám výše – její konkrétní podoby mohou budit nevoli či pochybnosti.

Premiér Mateusz Morawiecki není churchillovský typ politika, ale má „pod sebou” vicepremiéra Jarosława Kaczyńského, šéfa vládní strany Právo a spravedlnost. Jakousi šedou eminenci, prostě někoho, kdo je důležitější a i když v jakémsi stínu, to prostě on rozhoduje o všem podstatném, jakkoliv není formálně tím nejdůležitějším.

O Kaczyńském lze tvrdit prakticky cokoliv: špatný, dobrý politik, blázen, člověk s visí atd. Ale když hodnotíme jeho kariéru, musíme si uvědomit dvě věci – je v politice aktivní zhruba od konce 70. let minulého století. Čili má neobyčejně bohaté zkušenosti. Navíc je nutné si vzít v potaz i to, že je to člověk neskutečně zocelený. Málokdo byl totiž objektem tak silných tlaků, nepřátelských kroků – ať už to bylo ze strany komunistické tajné policie nebo ze strany establishmentu po roce 89. Nelze pominout i obrovskou osobní tragédii, kdy v roce 2010 ztratil svého bratra (dvojče) ve smolenské letecké katastrofě. Zůstal v politice. Je navíc osobou, která politiku nedělá pro svůj osobní prospěch. Za celou dobu svého působení ve veřejné sféře mu nikdy nešlo o osobní prospěch. Kdyby opak byl pravdou, dávno by mu to média vmetla do tváře. Nic takového prostě neexistuje. Když nepřistoupíme na jeho rétoriku, že to děla pro dobro Polska, tak lze jednoduše konstatovat, že ho politika baví. Kaczyński se liší od drtivé většiny politiků tím, že ve své kariéře dokázal myslet strategicky, že uměl přečkat neskutečně těžká období trvající více než deset let (kdy byl naprosto marginalisován, zcela mimo hlavní proud politiky) a uměl jít za svými ideami, které neměnil. Je v tomto ohledu naprosto čitelný a předvídatelný a tvrdě důsledný. Měl vždy visi a této se pevně držel. Nyní má politickou moc a zdá se, že ona moc mu slouží k naplnění politické vise, nikoliv jeho osobních ambicí.

A ta vise? Namísto obšírného psaní o ní (je známá, mnohokrát popsaná) si prostě počkejme na onen „Nový úděl” – tam to bude. Jde samozřejmě o prosperitu Polska.

Vladimír Petrilák

More Stories From Polsko